Legendy a báje
Původ kávy je opředen rozličnými legendami. Nejtradičnější je asi ta o jemenském lékaři, šejku Hadži Omarovi. Za svoje názory byl panovníkem poslán do vyhnanství. V nouzi jednou posbíral červené bobule z keříků rostoucích v okolí a pokusil se z nich připravit odvar. Silně povzbudivý účinek ho překvapil, a tak se rozhodl nápoj předepisovat svým pacientům, kteří jej začali vyhledávat i ve vyhnanství. Zpráva o blahodárném účinku jeho nápoje se brzy rozšířila a šejk byl časem povolán zpět do Mekky, kde mu vladař dokonce nechal vystavět vlastní chrám.
Další oblíbenou legendou je ta o pastýři etiopského kláštera Chaldim, který na svém stádu koz pozoroval neobvyklou bujarost a veselí. Zjistil, že spásají podivné červené plody. Ze zvědavosti je tedy ochutnal a i on na sobě pocítil nezvykle povzbuzující účinky. S tajemstvím se svěřil opatu kláštera, který začal připravovat odvar z plodů i pro ostatní mnichy, kteří jej pak pili mezi modlitbami pro udržení bdělosti.
Trocha historie
Je obtížné s určitostí potvrdit, odkud káva pochází. A jak a kdy se dostala vlastně do Arábie? Jednou z verzí je, že přes Etiopii byli vedeni do Arábie súdánští otroci, kteří si na cestu brávali kávové plody, o nichž věděli, že jim pomohou překonat únavu na namáhavé cestě. To vše snad již v 5. století našeho letopočtu. První písemné záznamy jsou však přisuzovány až arabskému lékaři Rhazemu, který žil v 10. století. Ve svém díle Al-Hawi popisuje kávu jako nápoj hořký, ostrý a velmi dobrý na žaludek. Jeho kniha podporuje dnes nejčastěji zastávaný názor, že pravlastí Coffea arabica je provincie Kaffa v Ethiopii, kde ostatně káva i dnes planě roste. Kolem roku 1000 popisuje arabský fyzik a lékař Avicena ve svém Kánonu lékařství léčivé vlastnosti kávových zrn, které nazývá „bunchum“. Hovoří zde o nápoji dobré vůně, zpočátku hořké a ostré chuti, jež osvěžuje paměť.