Cesta kávy
Z Afriky se začala po Arabském poloostrově šířit „cestou kadidla“. Už v období kolem roku 1000 až 1300 n.l. putovaly karavany velbloudů po cestě dlouhé 2700 km s nákladem kadidla, myrhy a vonných pryskyřic k přípravě balzámů a mastí. Pravděpodobně tak byla přepravována i stejně vzácná káva. Ke zvyku jejího pití v počátcích přispěla nepochybně i dlouhodobá nadvláda Arabů a jejich vliv nad velkou částí tehdejšího světa.
Na počátku 14. století se dostává kávovník s válečníky do Jemenu, kde je vysazen na zdejších úrodných terasovitých zahradách. Zde dochází k rozsáhlejšímu pěstování, domestikaci a vzniku kulturních forem.
Dále vede její cesta po břehu Rudého moře na sever, kde je zaznamenáváno její pití roku 1470 v Mekce a kolem roku 1485 v Medině. O prvních kavárnách v Arábii a Orientu víme velmi málo. Spíše lze jen tušit jejich nespornou existenci za zákonů, které zakazovaly věřícím návštěvy kaváren. Znám je například ten z roku 1511 z Mekky. Po výbojích Osmanů v Arábii, Persii a Egyptě přiváží sultán Selim I. kávu do Konstantinopole. Z roku 1530 existují písemné zprávy o jejím pití v Damašku a 1532 v Aleppu.
Pro posilující a osvěžující účinky pražených plodů byl v Arábii kávovník nazýván „cahuha“, což arabsky znamená síla. Odtud se dostává do muslimského a později i křesťanského světa. Jejímu rychlejšímu šíření pomáhá čilý obchod, rozličná válečná tažení, ale především nápoj sám.
Evropa
První tištěná zmínka o černém nápoji se nachází v cestopise augsburského lékaře Rauwolfa z roku 1582 a ve spise italského botanika Alpiniho, který jako první popsal kávovníky ve spise „Stromy v Egyptě“ vydaném roku 1592. Italský cestovatel Pietro della Valle píše svému příteli v roce 1615, že přivezl do Benátek nějakou „cahue“, kterou zdejší rodáci zatím neznají. A tak byli Benátčané prokazatelně prvními Evropany, kteří se s „horkým, hořkým a černým“ nápojem seznámili. Masovému rozšíření však zpočátku bránila její vysoká cena, a tak se používala spíše jen jako léčivo. Trvalo ještě dlouhých 70 let, než se v tomto městě první obchod s kávou podařilo otevřít.
Hlavní roli v opusu zvaném „Káva“, však hráli Holanďané, kteří založili plantáže ve svých koloniích roku 1658 na Cejlonu a o několik let později v Malabaru v Indii.
Nadšeným milovníkem kávy byl i Ludvík XIV., kterému Holanďané, na důkaz přátelství, dopravili jeden kávový keř roku 1714 přímo z Mekky. V pařížské Le Jardin des Plantes nechal pro něj postavit speciální skleník. Keř vyrostl a bohatě plodil. Z tohoto jediného keře „pocházejí“ miliony keřů a plodů „arabik“ včetně těch, které teď rostou ve Střední a Jižní Americe.
Čechy
První zmínka o kávě v naší literatuře je v cestopisu Heřmana Černína z Chudenic roku 1645, kde píše o oblibě pití kávy v Cařihradě a o její přípravě. Vyšla v jeho „pamětech“ z druhé cesty do Cařihradu, kterou podnikl v roce 1598 s panem Harantem z Polžic.
Prvním pražským kavárníkem byl Jiří Theodato, původem z Damašku. Zpočátku vařil kávu ve svém bytě a v typickém arabském oděvu ji pak naléval pražanům z kbelíku přímo na ulici. Když se v roce 1714 stal pražským měšťanem, otevřel si pod malostranskou Mosteckou věží první pražskou kavárnu. Do Brna kávu jako první přivezl Turek Achmed už v roce 1702, když mu koncesi udělila městská rada na přímluvu samotného vídeňského arcibiskupa. Podle historických pramenů to bylo vůbec poprvé, kdy mohl někdo na našem území kávu ochutnat. Praha tedy za Moravou přece jen v něčem zaostává…